APLIKACE FMS V LEHKÉ ATLETICE

28.12.2016

APLIKACE FMS V LEHKÉ ATLETICE

Jedním z největších omylů v rámci FMS je názor, že se jedná o výkonnostní test. Není tomu tak. Nikdy jsme netvrdili, že sportovec, který ve všech screenech testu zaznamenal skóre 3, bude podávat lepší výkony než někdo, kdo zaznamená skóre 2.

V určitých případech může být nižší skóre (bez jedniček a nul) lepší než nejvyšší možný výsledek 21. Zejména ve sportovních odvětví, kde hraje významnou roli hod nebo určitý druh úderu, vznikají v závislosti na intenzivním tréninku různé přijatelné asymetrie.

To znamená, že existují sporty, ve kterých byl identifikován vztah mezi FMS skóre a výkonem včetně některých atletických disciplín.

Jedním z lidí, kteří se aplikací FMS v lehké atletice zabývají, je Američan Todd Arnold z St. Vincent Sports Performance. Todd Arnold je certifikovaným sportovním lékařem a vědcem, který intenzivně pracuje s těmi nejlepšími atlety své země, včetně těch, kteří USA reprezentovali na nedávných olympijských hrách v Riu.

Společně s dalšími výzkumníky z Univerzity v Indianě Arnold vedl dvouletou studii, zabývající se vztahem mezi FMS skóre a výkonem na dráze. Zjistili, že elitní sportovci, kteří v testu zaznamenali skóre 14 a vyšší, podávali v následujícím roce podstatně lepší výkony, zatímco ti, kteří zaznamenali skóre nižší než 14, se začali výkonnostně propadat k průměru.

“Sportovci, kteří se lépe pohybují, mají potenciál pro zlepšení oproti těm, kteří v movement screenu zaznamenají nízké skóre a vykazují výrazné asymetrie,“ říká Arnold.

“Pokud se dobře pohybujete a nemáte asymetrie, můžete získávat více z každé tréninkové jednotky,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že pět ze sedmi FMS testů je prováděno bilaterálně (hurdle step, in-line lunge, mobilita ramen, aktivní zdvih nohy a stabilizace trupu), se Arnold a jeho kolegové snažili přijít na to, zda existuje bližší vztah mezi těmito bilaterálními testy FMS a výkonem. Ze získaných dat vyplývá, že sportovci, kteří nemají bilaterální asymetrie, dokázali zlepšit výkon, zatímco těm, kteří měli alespoň jednu bilaterální asymetrii, naopak úroveň výkonu poklesla.

V mnoha ohledech je to intuitivní. Existuje několik sportů, které vyžadují více opakujících se pohybů než dálkové běhání. Elitní dálkoví běžci udělají průměrně 180-200 kroků za minutu. Pokud jde o 80-mílový tréninkový týden - pro mnoho těch nejlepších mírná dávka - bavíme se o 80-100 tisících krocích. Takový počet představuje ideální šanci pro únavová zranění, zároveň však také pro zlepšení výkonu. Sportovci, kteří dokáží zlepšit své pohyby, získají příležitost pro zlepšení výkonu. V takovém případě totiž získají pohybové schopnosti potřebné k adaptaci svému prostředí.

Emma Coburn získala v Riu pro USA první zlatou medaili ve steeplechase od roku 1984 a zaběhla také nový národní rekord. V dubnu tohoto roku dokázala pod vedením Arnolda získat z FMS 20 bodů z 21.

“Mnoho dálkových běžců vypadá hubeně a křehce, ale myslím, že spousta běžců je daleko silnější než si lidé myslí a zároveň jsou daleko lepšími sportovci,“ říká Coburn. “Jsem toho názoru, že různorodé sportovní zázemí mi pomohlo stát se lepším běžcem, co se svalového vývoje a koordinace týče.“ Coburn dříve mimo běhání hrála basketbal, volejbal a hokej a běh se pro ni stal prioritou až v prvním ročníku střední školy.

Pro většinu výkonnostních trenérů nejsou výhody různorodého sportovního zázemí pro dlouhodobý sportovní vývoj ničím novým. Ať už se jedná o běh, golf nebo fotbal, vyzkoušet v brzkém věku více sportů vám dává vyšší pravděpodobnost úspěchu.

Ve skutečnosti je tento trend vidět ve většině olympijských sportů (s výjimkou sportů, na které se děti zaměřují již ve velmi nízkém věku, jako např. gymnastika). V roce 2014 USOC dokončila všeobecný výzkum svých olympioniků a přišla na to,<a href="http://www.vipreplicasrelojes.com/">replicas relojes</a>že tito sportovci se mezi 10 a 14 lety věku věnovali v průměru třem sportům a ještě mezi 15 - 18. rokem dvěma.

Pohybové schopnosti jsou jedním ze základních stavebních bloků sportovního výkonu. Zatímco zlepšený výkon může být vedlejším produktem FMS, primárním cílem movement screenu zůstává položení základu pro pohyblivost a odolnost.

Od roku 2012, kdy se stal druhým nejrychlejším mužem planety, se jamajská sprinterská hvězda Yohan Blake potýkala se svalovými problémy a v následujících dvou sezonách mu zabraňovaly pravidelně startovat. Po sezoně 2015, kdy se situace stále nelepšila, se Blake se svým trenérem obrátili na FMS s nadějí, že se jim podaří objevit příčinu problémů.

Blake absolvoval FMS k posouzení svého pohybu a identifikaci omezení, které mohly být příčinou jeho náchylnosti ke zranění. Test odhalil neoptimální pohyblivost kyčle a celkovou slabost zadního stehenního svalu.

Individuální zlatou Blake sice v Riu nezískal, ale nevedlo se mu vůbec zle. Byl součástí zlaté jamajské štafety na 4x100m, která triumfovala na třetích hrách v řadě. V individuálním sprintu na 100 metrů skončil čtvrtý a v závodě na 200 metrů se probojoval do semifinále.

FMS není kouzelná pilulka. Nezajistí vám zdraví ani pódiová umístění. Může však ukázat, jak může běžec ideálně využít příštích 100 tisíc kroků z hlediska výkonu i odolnosti.

Autor: Gray Cook

Publikováno: 19.8.2016

Odkaz na původní článek: http://functionalmovement.com/articles/Screening/739/the_application_of_the_fms_in_track_and_field

Přeložil: Ondřej Lunga,<a href="http://www.replicasderelojes.org">replicas de relojes</a> FMS Level a Level II