Co hledám ve Functional Movement Screen skóre

22.12.2016
 
"Co hledáš ve Functional Movement Screen skóre?"

To je patrně nejčastější otázka, kterou o Functional Movement Screen (FMS) dostávám.

Takže, na co se Gray Cook dívá, když provádí screening?

Dívám se na nuly ve screeningu pohybu.

Nezajímá mě, jestli pracuji s lidmi, kteří se připravují na vstup k SEALs nebo s členy chlapeckého skautského oddílu. Dívám se na nuly ve screeningu pohybu.

Velké množství lidí neprojde FMS z důvodu bolestivosti pohybového vzoru. Nemluvíme tu přitom o zpožděném nástupu svalového vyčerpání nebo obecné ztuhlosti. Mluvíme o lidech, kteří jsou doopravdy tak nějak překvapeni bolestí, která u nich doprovází pohybové vzory, které zvládne provést většina batolat.

Zamyslete se nad tím… Když vám řeknu, že máme zhruba 20 % lidí, co selže z důvodu bolesti, mluvím o lidech, kteří prošli předběžnou lékařskou prohlídkou. Z lékařského hlediska byli prohlášeni za způsobilé hýbat se dle libosti, zatímco cítí bolest v rámci pohybových vzorů, které vyžaduje normální pohyb se zátěží, která nepřevyšuje vlastní tělesnou hmotnost.

To může znít jako recept na katastrofu…to proto, že to recept na katastrofu je.

Předběžná lékařská prohlídka je mnohem více o očích, uších, nosu a krku než o pohybu. Ale hádejte, jaká bude většina zranění?

Každé léto několik dětí zemře při hraní fotbalu na infarkt. Je to tragické, ale je to také důvod, proč děláme screening krevního tlaku a pulzu.

Ale kolik si jich poraní koleno tak vážně, že už se nikdy znovu nevrátí ke sportu? Proč neděláme screening pohybu? Kolik si jich vymkne kotník a vrátí se ke sportu předtím než dosáhnou všech cílů své rehabilitace?

Pokud by Functional Movement Screen neměl vůbec žádný systém pro udílení skóre a jediná věc, kterou by dělal, by byla identifikace lidí, kteří během pohybu cítí bolest (předtím, než se začnou hýbat v rámci nějakého sportu nebo aktivity), stále bych ho chápal jako velmi cenný nástroj.

Ona desetiminutová investice za to stojí, protože má dcera může být jednou z těch, které FMS odhalí.

Když se do principu SAID (Specific Adaptation to Imposed Demand) zapojí bolest, tak všechny benefity, které si myslíme, že získáváme cvičením, se stanou nekonzistentními a nepředvídatelnými. To neznamená, že nesmíte jít přes bolest za žádných okolností. „Do konce zbývá 60 vteřin, to zvládneš.“

Pokud vás bolí zadní strana kolena pokaždé, když máte jít do hlubokého dřepu a mé řešení by bylo „nejdi při dřepu tak hluboko,“ motorická kontrola v daném vzoru bude stále narušená, ať už budete narážet do své bariéry bolesti nebo ne.

Nejprve se musíme podívat na pohybové zdraví. Pokud při pohybu cítíte bolest, tak já ani nevím, jestli jste zdraví. To neznamená, že nejste ve formě. Můžete být ve skvělé formě a přitom mít velmi podlomené zdraví. Pozitivní impingement test ramene, bolest beder při press up z lehu na břiše nebo bolest kotníku při výpadu…to jsou zdravotní problémy, dokud mi zdravotní profesionál neřekne, že tomu tak není.

Nesnažím se být přehnaně opatrný. Jen říkám, že přehlížení/nedostatek pohybového zdraví je důvod, proč máme tolik zranění.

Je to také důvod, proč cvičení samo o sobě je v dnešní době rizikový faktor. Přitom cvičení by vůbec rizikový faktor být nemělo. Závody a taktické operace by měly být rizikový faktor, protože tyto situace nemůžeme zcela kontrolovat.

Lidé říkají, „Snažíš se o prevenci zranění v NFL.“

Ne, nesnažím.

V NFL je 100 % úrazovost. Každý, kdo má tuhle práci se zraní. Proto mluvíme o managementu zranění. To, že víme, jak se někdo hýbe předtím, než se zraní je velmi důležité.

V současnosti děláme kognitivní testy před tím, než člověk prodělá otřes mozku, ale nijak netestujeme pohyb před tím, než se člověk zraní.

Zaprvé existují lidé, kteří vám budou tvrdit, že jsou připraveni trénovat, i když cítí bolest. Tito lidé poškodí vaši statistiku a sebe zraní, protože bolest je nekonzistentní a nepředvídatelná. Zadruhé vytvoření výchozího bodu, ke kterému se můžeme vrátit, když víme, že se lidé, se kterými pracujeme, budou pohybovat v rizikovém prostředí, je součástí naší zodpovědností.

Teď se dostáváme k místu pro diskuzi. Na začátku své knihy Movement jsem napsal „Nejdřív se hýbejte dobře, poté se hýbejte často.“ Jedná se o velmi stručné prohlášení, které by pokud bych nedefinoval ono „dobře“, vedlo pouze ke vzniku dalšího neřešitelného problému.

Co se snažíme říct je, že pokud v těchto vzorech dostanete v průběhu screeningu pohybu 1 bod, znamená to, že tyto pohybové vzory nejste schopni provést se zátěží, která nepřekračuje vaši tělesnou hmotnost. Má teorie je pak taková, že předběžná lékařská prohlídka nám vůbec nevyřazuje bolest ze hry.

Bolest je obrovský, možná vůbec největší rizikový faktor, který máme.

Teď logický výchozí bod dává větší smysl než absence logického výchozího bodu. Snažil jsem se zaujmout postoj v rámci pohybového screenu a řekl jsem, že s dysfunkčním pohybem pravděpodobně nebudete reagovat dobře na snahu o zlepšení výkonu a můžete se snáze a rychleji vyčerpat a/nebo dokonce zranit v rámci těchto vzorů.

Odsud se dostáváme ke dvojkám, které jsou přijatelné a trojkám, které jsou optimální.

Nemám statistiku, která by říkala, že jedno je lepší než druhé z hlediska výdrže (kromě případů velmi specifických prostředí, ale to je na pozdější diskuzi).

Myslím si, že kterýkoli dobrý silově kondiční trenér by vám řekl, že pokud je někdo na 2, pokusí se vytvořit co možná největší nárazníkové pásmo jaké zvládne, protože ví, co se stane v průběhu závodní sezóny. Je to válka s postupným vyčerpáním. Očekáváme od nich, že se budou hýbat.

Myslím, že pohyb může být dobrý biomarker zotavení. Pokud někdo dostal na screening pohybu 18 a my je tvrdě trénovali tři dny tak, že z 18 se stalo 12, pravděpodobně není dobrý nápad zařadit těžký trénink, i když program říká, že je na řadě. Velmi rád bych viděl informace o variabilitě srdečního tepu a efektivitě dechu při tomto poklesu pohybových schopností.

Jsem mnohem otevřenější kritice v případě horní hranice screeningu pohybu než u té spodní, protože často objevíme bolest u lidí, kteří nám říkají, „Ne, nemám žádné bolesti.“

„Necítíte žádnou bolest, když neděláte žádné dřepy, ale co když dřepy cvičíte, protože tuto pozici zaujmete během tréninku zhruba 300krát než bude sobota?“

Vyřešte bolest a vytvořte rozumný výchozí bod. I kdybychom neměli žádný systém pro hodnocení, stále bych trval na získání těchto dvou základních informací.

Když lidé provádí výzkum Functional Movement Screen, tak jim říkáme jedinou věc: „Vytáhněte všechny ty, co mají nuly z testované skupiny“. Tito lidé už jsou zranění. Nechat je, aby se zúčastnili studie, v zásadě ničemu nepomůže.

Vyloučením lidí, kteří již cítí nějakou bolest, ze studie nám umožní zkoumat, jestli se 1 zhroutí dřív než ostatní. Tomu říkám studie.

Neříkám, že screening pohybu je dokonalý, ale spousta jeho kritiky vyrostla z předpokladu, že 3 je lepší než 2. Není, ani náhodou. FMS funguje jenom jedním směrem a to zespodu. Nepracuje od vrchu. Když přelétnete výsledkovou listinu FMS očima a neuvidíte žádné nuly - další věc kterou hledáte, jsou jedničky.

Výkonnostní rozdíly mezi pohybovými vzory FMS hodnocenými 2 a 3 budou patrně nejlépe vidět v rozdílných prostředích, zatímco nuly a 1 jsou rozhodující v každém prostředí (když je srovnáváme s těmi, co nemají nuly ani 1).

Nemůžu mluvit o udíleném skóre, pokud se alespoň nezmíním o problému asymetrie. Pokud stanovíme, že při pohybovém screeningu 1 znamená dysfunkční, 2 přijatelný a 3 optimální, tak máme 3 různé možnosti asymetrie. Můžeme se setkat s asymetrií 1-3, 1-2 anebo 2-3

Často se setkáváme se sportovci, kteří hází a mají asymetrii 1-3. Začneme pracovat na korekcích a dostaneme je na 2-3, ale pravděpodobně je nikdy nezlepšíme za tento bod, protože tak dlouho, jak dlouho je bude asymetrický pohyb živit, u nich uvidíme asymetrii. Navíc, máme tu před sebou člověka, který hází většinu svého života, což vede k určité remodelaci kostí.

Nemám tak velký problém s asymetriemi (když je jedna strana přijatelná a druhá optimální, což znamená, že obě strany spolu jsou přijatelné) jako s dysfunkcí. Opět se nemusíme ani tolik zabývat asymetrií. Pokud máte 1 kdekoli v testu, ať už je součástí asymetrie u levo-pravého výpadu nebo v bilaterálním pohybu jako je klik, musíte ji začít řešit.

Náš operační postup je následující:

Zbavte se nul, ty potřebují konkrétnější vyhodnocení od lékařského profesionála.

Co se týče jedniček, nezatěžujte daný vzor. Pokuste se jej napravit před tím, než jej zatížíte. Pokud napravíte tu 1, můžete stabilizovat asymetrii nebo ji alespoň posunout do bezpečné oblasti. Pokud se té jedničky zbavíte, jste tam, kde jste chtěli být. Neustále pracujeme s atlety, kteří mají levo-pravé asymetrie. Dejte mi diskaře, oštěpaře nebo někoho, kdo dělá čtyři velmi rychlé zatáčky doleva a budou mít asymetrie.

Video 1: https://www.functionalmovement.com/articles/Screening/740/what_i_look_for_in_an_fms_score#ooid=BvcWplNTE63LOEhkQT7Gu-rwW5FVlevB

A právě tady ve Spojených státech narážíme na problém. Atletické disciplíny vždy vytvářely drobné asymetrie, ale v USA víc než kdekoli jinde dáváme symetrickou zátěž asymetrickému atletovi. Pokud jste sprinter a pocházíte z Jamajky, běháte extrémně rychle a nemáte chuť na vzpírání, tak nevzpíráte. Není to totiž něco, co by mnoho jiných kultur vyžadovalo. A pokud máte přirozený talent, tak je každý velmi konzervativní, co se týče věcí, které vám představí.

Když vidíme někoho s levo-pravou asymetrií v kyčlích (jedná se o běžce přes překážky) jak jde do hlubokého dřepu, všimneme si, že se naklání. Otázka, kterou si musíte položit: Je tato asymetrie rizikem pro jeho povolání? Snažím se ji napravit, aniž bych ji zatěžoval? Protože existuje velké množství způsobů, jak nechat překážkáře cvičit se zátěží, aniž bych jej nechal se naklánět.

Když už mluvíme o naklánění se při zadním dřepu, proč necvičit výpady (split squat)? Proč jim nenaložím zátěž dopředu, aby udrželi vzpřímenou páteř a nezačnu rovnou řešit asymetrii tím, že na jednu stranu dám jenom 8 opakování a na druhou, řekněme, 15?

Video 2: https://www.functionalmovement.com/articles/Screening/740/what_i_look_for_in_an_fms_score#ooid=BmY2VmdDriQZt7tlv8zGnDAGwrizxtg3

Aniž bychom to věděli, dáváme symetrickou zátěž na nesymetrické atlety.

Když se nám atlet zraní z důvodu asymetrie, může to být způsobeno tréninkem, kterým jsme jej nechali projít.

Ovšem pokud mám dysfunkci na jedné straně a optimální nebo přijatelný výsledek na druhé, začnu to řešit, ne proto, že se jedná o asymetrii, ale protože se jedná o dysfunkci. Zjišťuji, že tohle je lepší způsob, jak to učit. Dává to lidem menší prostor pro omyly. Vyřešte jedničky. Na našich dvou úplně prvních vzorech, pokud budete mít skóre 1 v každém testu, který ve FMS máme, řeknu vám, ať jako první řešíte Aktivní zdvih nohy. Napraví pánev a mění se rychle.

Aktivní zdvih nohy a mobilita ramen jsou první dvě věci, které se snažíme dostat ze stolu. Další je na řadě rotační stabilita. To už přecházíme k motorické kontrole. Další je klik. Vše u čeho nejste na nohách má prioritu, takže pokud máte 1 opravdu na všem, dokonce i na dřepu a výpadu, mám větší šanci změnit tyto výsledky prací na zdvihu nohy a mobilitě ramen než přímým útokem na dřep. Jsou tu cihly a děla, která se mi budou plést do cesty.

Když jsme poprvé spustili screening pohybu, byl hluboký dřep takový indikátor slabého skóre ve všech dalších oblastech, že jsme si prostě řekli „Jednoduše spravíme hluboký dřep a všechno bude v pořádku.“ Zjistili jsme však, že začít řešit rovnou hluboký dřep není možné, protože všechny ostatní vzory z našeho screeningu pohybu můžeme vidět uvnitř hlubokého dřepu s rukama nad hlavou – všechny ostatní vzory.

Vaše překročení překážky, výpad, klik, mobilita ramen, zdvih nohy, všechny jsou tam, takže hluboký dřep představuje kombinaci všeho, co máte. Pokud vidíme u hlubokého dřepu trojku, můžeme se připravit na to, že uvidíme pár dalších trojek a nějaké hezké dvojky. U hypermobilních jedinců můžete narazit na 1 u kliku, ale pokud máte někoho, kdo má 1 na hluboký dřep, připravte se, že najdete pár jedniček i na jiných místech.

Propracovávejte se screenem zespodu nahoru a doslova ušetříte čas.

Otázka, která obvykle následuje zní takto: „Takže, proč dělat všech sedm testů?“

Dohadujeme se zde o dalších 7,5 minutách, které nám další testy zaberou, ale opět uvědomte si, že nám poskytují další příležitosti k objevení bolesti a vytvoření kompletního výchozího bodu.

„Co když pracuji ve wellness se 70 dívkami?“

Stále bych udělal celý screen z důvodu možné bolesti a hodnotě komplexních informací. Nespokojte se pouze s částečným výchozím bodem, když můžete mít úplný, protože vaše vlastní statistiky vám pak ukážou, jaký je další nejefektivnější krok.

Hlavní pravidlo, které tu máme je - nikdy nic nepředpokládejte. Zůstaňte extrémně pozorní a vždy získejte tolik informací, kolik jen můžete. Když se podíváte na časovou investici a kontinuitu, budete vždy žasnout nad tím, co jsou zač ostatní vzory.

Je prostě lepší vědět. Díky tomu můžete začít pozorovat změnu.

 

Přijďte se podívat na naše školení Functional Movement Screen I a II, které se koná již 1. a 3.12.2017.

Facebook event: https://www.facebook.com/events/417723778568488

FMS I přihlášení: http://tptherapy.cz/eshop-FMS-FUNCTIONAL-MOVEMENT-SCREENINNG

FMS II přihlášení: http://tptherapy.cz/eshop-FMS-FUNCTIONAL-MOVEMENT-SCREENINNG-LEVEL2

Kombinace I a II přihlášení za výhodnější cenu: http://tptherapy.cz/eshop-FMS-FUNCTIONAL-MOVEMENT-SCREENINNG-COMBO

Autor: Gray Cook

Publikováno: 23.8.2016

Odkaz na původní článek: http://functionalmovement.com/articles/Screening/740/what_i_look_for_in_an_fms_score

Přeložil: Roman Kladivo, FMS 1 a 2, GFM 1