Chůze naboso vytváří mozoly, ty ale neomezují vnímání
Evoluční biolog Daniel E. Lieberman způsobil mezinárodní poprask, když téměř před deseti lety zveřejnil výzkum ukazující, že běhání ve vypolstrovaných teniskách vede k tomu, že lidé při běhu udeří nohou do země silněji, než když běží naboso.
Lieberman, profesor biologie na Harvard University, začal sám experimentovat s běháním naboso, což ho bavilo natolik, že u toho zůstal. Každé jaro, poté co uběhl Bostonský maraton, vyměnil své klasické tenisky za pár minimalistických bot nebo běhal úplně bosý. Čím více běhal bosky, tím mozolnatější a chráněnější jeho nohy byly. Ovšem jak sám říkal „Navzdory tomu jsem stále dokázal vnímat zemi pod nohama stejně dobře, jako když jsem měl mozoly opravdu tenké“. Z evolučního hlediska dává smysl, aby chodidla s mozoly byly stále schopná cítit: jedná se o jediný zdroj kontaktu mezi zemí a tělem a starověcí lidé si nemohli dovolit přijít o dotykové vjemy.
Nedávno pak Lieberman a jeho kolegové z Harvardu, Německa a Keni publikovali další studii ve Wednesday in Nature, která potvrzuje jeho podezření. Zjistili, že ačkoli mozoly na chodidle se stávají silnějšími čím více lidé chodí naboso, nemusí tuto extra ochranu vyměnit za schopnost pomocí chodidel vnímat. Jednoduše - tvrdý povrch mozolu přenáší mechanicko