Earls: Kontinuita těla je často podceňována

13.12.2017

V červnu jsme v Praze přivítali významnou osobnost 'pohybového hnutí'. Autor knihy Born to Walk, James Earls, představil koncept Walking Lines. Sám James se specializuje na myofasciální uvolnění a strukturální integraci, věnuje se tématu lidské vzpřímené chůzi na dvou nohách, která nás odlišuje od ostatních tvorů.

"Snažíme se o větší, globální porozumění pohybu. Konzistentně využíváme chůzi po dobu celého workshopu a učíme řadu principů, týkajících se směrů pohybu a jednotlivých vztahů mezi tělesnými strukturami," říká Earls v úvodu rozhovoru, který s ním vedl Ondřej Lunga.

A v dubnu příštího roku (6.- 8. 4. 2018) pořádáme Walking Lines opět!

http://tptherapy.cz/skoleni-ANATOMY-TRAINS-WALKING-LINES

Ondřej Lunga: Ahoj Jamesi, mám na tebe několik otázek. Chtěl bych se zeptat, co koncept Walking Lines představuje?
James Earls: Walking Lines vychází z mých zkušeností s konceptem Anatomy Trains, z práce s Tomem Myersem a zároveň také ze spolupráce s Garym Grayem v rámci Functional Movement. Zjistil jsem, že obě školy pohlížejí na tělo jinak. V rámci Anatomy Trains se zajímáme hlavně o myofascie a jejich kontinuitu napříč měkkou tkání, s Garym Grayem jsme zkoumali hlavně vazby a vztahy mezi klouby a kostrou.V Born to Walk jsem se pak snažil oba tyto koncepty spojit na pozadí kontinuity celého těla, popsat skeletální systém, myofasciální systém a nervový systém ve společném kontextu a integrovat je do tří a čtyřrozměrných programů.

OL: Kdo z těchto programů může těžit?
JE: Většina mých studentů jsou terapeuti různých druhů, jako např. instruktoři pilatesu, jógy, fyzioterapeuti, lidé, co se zajímají o strukturální integraci. Snažíme se o větší, globální porozumění pohybu. Konzistentně využíváme chůzi po dobu celého workshopu a učíme řadu principů, týkajících se směrů pohybu a jednotlivých vztahů mezi tělesnými strukturami. Mluvíme tedy hodně o tensegritě a kinetických řetězcích. V minulosti jsme se o to příliš nezajímali; například jak je činnost ramene spojena s činností chodidla nebo kyčle. Tyto programy jsou pro každého, kdo se chce naučit vnímat tělo v kontextu pohybu. Není to jednoduché, ale v těchto třech dnech se k tomu dostaneme, zavedeme slovník pojmů a naučíme se techniky, díky kterým dokážeme celý kontext vnímat, hodnotit a pracovat s ním.

OL: Z mých zkušeností mám dojem, že během cvičení lidé pohybům stále příliš nerozumí, co si o tom myslíš?
JE: Souhlasím s tebou, stále je kolem toho hodně zmatků. Správnému pohybu je těžké porozumět. Jedním z důvodů, proč tomu tak je - podle mě nedostatek nástrojů, které by nás anatomii pohybu učily. Zpravidla používáme anatomický model, na kterém staví většina z našich zdrojů. Většinou začínáme z anatomické pozice, než například z nákroku. Čtyřrozměrná anatomie, která je pro dobré porozumění anatomii a pohybu nutná, je však mnohem komplexnější, vyžaduje daleko více prostorového uvažování a boří řadu mýtů, které se někdy učíme. Nechci říct úplně přímo, ale určitým způsobem je podvědomě přijímáme pouze tím, že si přečteme standardní knihu. Ve workshopu i v mé knize se snažíme některé z těchto mylných koncepcí bořit a nahlížet na tělo jinak.

OL: Mohl bys nám dát konkrétní příklad něčeho, čemu lidé stále nerozumí, co si neuvědomují?
JE: Myslím, že jedním z největších omylů je obvyklá představa, že se pohybujeme pomocí koncentrických a excentrických kontrakcí, při kterých svaly vykonávají velké množství práce. Myslím, že to z velké části vychází z posilování. Používáme anatomii, abychom posilování porozuměli a pohybům v reálném světě se pokoušíme porozumět pomocí tohoto modelu koncentrických a excentrických kontrakcí. Pokud se však na věc podíváme v celkovém kontextu a zahrneme fasciální tkáň, zjistíme, že svaly ve skutečnosti odvádí mnohem méně práce a fasciální systém nám poskytuje řadu mechanismů, díky kterým mohou být naše pohyby účinné. Když se pohybujeme efektivně, plynule a ladně, svaly odvádí méně práce a fascie - elastické elementy tkáně - našemu pohybu přispívají velmi výrazně. Tohle je, myslím, jednou z nejvýraznějších mylných koncepcí - myšlenka, že veškerou práci odvádí svaly, je poměrně hluboce zakořeněná a na fasciální tkáně se často zapomíná.

OL: Co bude následovat dál?
JE: Co dál? Doufám, že s lepším porozuměním komparativní anatomii se mi podaří rozšířit také repertoár a celkové porozumění tomuto tématu, založené na informacích v knize. Zároveň bych rád přidal řadu vyšetření a domácích intervencí - věci, které můžete provádět v pohodlí domova. Není to tedy pouze pro terapeuty, ale i pro širokou veřejnost a kohokoli, kdo se chce lépe pohybovat a začít pracovat s hydratací, díky které dochází ke zvyšování elasticity pojivové tkáně. Budeme také používat různé nástroje, například fasciální válečky nebo míčky TriggerPoint - cokoli, co pomůže zlepšit pohybový rozsah tkání a dostat zpět do pohybového systému plynulost a ladnost.

OL: Souhlasíš s mým pocitem, že široká veřejnost a různé druhy sportovců postrádají určitou tělesnou uvědomělost?
JE: Absolutně. Myslím si, že sportovní výkon nás někdy nutí určitým způsobem odmítat to, co nám tělo sděluje; například extrémní sporty kladou na tělo obrovské nároky a někdy musíte až nevnímat bolest. U takových sportovců je pak naším cílem navrátit jim původní vnímání a pocity. Často mají vnímání vlastního těla vypnuté nebo si určitým způsobem neuvědomují spojení a způsob, kterým tělo reaguje na zátěž a napětí. Často se příliš zaměřujeme na získání větší svalové síly a objemu a zapomínáme, že při většině sportů využíváme celé naše tělo, ne jen jeho hlavní elementy pro danou disciplínu. Kontinuita těla jako celku je často podceňována a zapomíná se na to, že pohybu by měly do určité míry přispívat všechny tělesné struktury.

OL: Ok, máme tedy k dispozici určité informace, ale přesto nevidím, že by specializované sportovní týmy daných programů pro zlepšení uvědomělosti využívaly. Proč tomu tak je?
JE: Tak to nevím. Myslím si, že jsme někdy příliš fixováni na anatomický model a na posilování svalů. Pokud se budeme soustředit na zvyšování svalové síly, také nám to dobře poslouží. Myslím si však, že podceňujeme kontinuitu, skutečnost, komplexitu a interakce, které v těle za každých okolností probíhají. Je potřeba se vrátit zpět k plnému docenění a vnímání těchto spojení a pokusit se přestat odmítat tělo a přetěžovat ho. Přetěžování často narušuje optimální funkci některých tělesných struktur.

OL: Ano. Výkon může jít nahoru, ale s ním může jít nahoru také četnost zranění. Nyní však máme k dispozici více informací, které by mohly být řešením směrem k omezení zranění a bolesti.
JE: Může být. Při zranění z přetížení je ve hře mnoho faktorů, takže musíme sledovat stravu, tréninkové vzorce, tréninkové harmonogramy, opravdu jde o celý soubor faktorů, které je třeba brát v úvahu.

OL: Mohl bys lidem doporučit nějaká jednoduchá cvičení, která by mohli používat? Například tři nejlepší?
JE: Rozhodně doporučuji se o něco méně soustředit na svalovou sílu a objem, ať už jde o jakoukoli oblast těla, a začít více využívat principů Roberta Schleipa. To znamená využívat mírného pružení v koncích pohybového rozsahu, což výborně pomáhá rehydrataci a reorganizaci tkáně a navrácení elasticity. Pokud něco, tak bych určitě střídal cviky a často bych využíval jemných pohybů v téměř plyometrickém stylu. Plyometrie začala být před 15- 20 lety vnímána poměrně špatně, protože šlo o příliš balistický trénink. Myslím, že jsme správně nerozuměli celému mechanickému řetězci, který je při něm ovlivňován, takže docházelo k mnoha zraněním. Díky Robertově práci však dnes máme více informací a víme, že jemné využití plyometrie, které je lehce balistická, ale nepřetěžuje systém, ve skutečnosti pomáhá rehydrataci a mobilitě tkáně. Mimo to také zlepšuje vnitřní uvědomělost. Jedním ze cvičení, které při lekcích děláme, je tahle rotace s kontralaterální flexí, která zlepšuje pohyblivost páteře, kyčlí a dalších prvků. Její působení můžeme poměrně přesně zaměřit. Měníme směry pohybu, takže můžeme pracovat s břišními svaly, rameny, páteří nebo chodidly v závislosti na tom, co klient potřebuje. Tohle je tedy pravděpodobně nejdůležitější “nástroj“, který bych doporučil a který široce využíváme.

OL: Jak dlouho by měli lidé tento trénink praktikovat? 10 minut?
JE: To by bylo dlouho. Projít tuhle sekvenci může zabrat nanejvýš tak 3- 4 minuty. Pokud sedíte celý den za stolem, bude to pro vás skvělé uvolnění. Používejte tyto jemné pohyby a dejte pozor na to, abyste opravdu byli v kontralaterální pozici, díky které využíváte flexi, rotaci i extenzi, která vám pomůže s otevřením přední části těla. Vždy však začínejte s flexí a rotací, abyste rozhýbali a oživili klouby.

OL: Ok. Díky za cenné informace Jamesi.
JE: Také děkuji.