Evoluce doteku, pocitů a bosonohé vědy

03.04.2018

"Když se lidská mysl otevře nové myšlence, nikdy se už neuzavře zpět do původní polohy."

- Oliver Wendell Holmes

Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších citátů. Vlastně mám ráda všechny citáty, které mají co do činění s učením, rozvojem a zlepšováním sebe sama. Vždycky jsem věřila, že naše schopnost učit se nikdy nekončí a dokonce si troufám tvrdit, že je naší vlastní zodpovědností se stále učit a rozšiřovat své znalosti. Toto platí zejména pro profesionály v oblasti zdraví a wellness, jelikož naše znalosti týkající se lidského těla, fyziologie i patologie neustále narůstají.

Z tohoto důvodu se vzdělávání na akademii EBFA postupně mění a rozšířilo se z pouhé mechaniky chodidla a snadných cviků pro mozek, dech, emoce a neuroplasticitu v opravdovou bosonohou vědu.

Zatímco se připravuji na velké změny v akademii EBFA, chci se s vámi podělit o pár fascinujících poznatků z bosonohé vědy o tom, jak je naše schopnost rozlišovat povrchy a textury pomocí doteku propojena s emocionální stabilitou u dětí i dospělých.

 

 

DOTEK JE MOCNÝ NÁSTROJ KTERÝ...

1. Pomáhá nám orientovat se a manipulovat s naším prostředím (cítíme ostré kamení pod našimi chodidly, což nás přiměje jít pomaleji).

2. Pomáhá ostatním orientovat se a manipulovat s naším prostředím (pokud nás někdo hrubě popadne, vycítíme možné nebezpečí útoku).

Pokud jde o evoluci, význam doteku se příliš nezměnil. Jeho význam však už není pouze spojený s bojem o přežití (je toto hrozba nebo ne?), dotek nám pomáhá v každodenních činnostech, ať už hovoříme o dlaních nebo chodidlech. Dotek nám pomáhá vykonávat úkoly jako komplikované operace, ale také umožňuje například číst Braillovo písmo.

V současnosti existuje jak ochranný, tak diskriminativní aspekt doteku ve vzájemném vztahu, který vědci nazývají dualismem. Tento dualismus vyžaduje vyrovnanou schopnost interpretace doteku za účelem identifikace jeho významu. Jakýkoli odklon od této rovnováhy může zapříčinit zvýšenou emocionální odpověď našeho nervového systému ve směru "bojuj nebo uteč," ačkoli žádné nebezpečí nehrozí.

Nejlepším příkladem této dotekové nerovnováhy nebo narušeného vztahu k doteku může být například pozorování citlivého nebo zakřiknutého dítěte. Viděli jste někdy reakci dítěte, které například nesnese dotek struktury určité látky přímo na kůži ("kousavý" vlněný svetr nebo hrubý ručník), nebo nesnese určitou potravinu kvůli její struktuře? Viděli jste někdy dítě, které nemá rádo objetí jiných dětí nebo se v přítomnosti jiných lidí začne cítit nejistě nebo až nepřátelsky? To je jen několik příkladů toho, jak může dotek spustit reakci našeho sympatetického nervového systému a přepnout nás do módu "bojuj nebo uteč."

Výzkumy prokázaly, že u těchto dětí výrazně stoupá hladina kortizolu, hormonu, jehož zvýšená hladina poukazuje na stresovou reakci. Je dokázáno a uznáváno, že zvýšená hladina kortizolu (u dětí i dospělých) může výrazně negativně ovlivnit imunitní systém a vést například k alergiím, autoimunitním chorobám, zvýšenému ukládání tělesného tuku, problémů s učením a pamětí, poruchám pozornosti, autismu a depresím.

Proto přikládám smyslové stimulaci takovou důležitost. Abychom zajistili správný kognitivní vývoj u dětí (učení, paměť, pozornost), musíme mu zajistit zdravý základ senzorické stimulace a zdravý vztah k těmto stimulům.

Pokud jde o senzorickou integraci, rozlišujeme tři hlavní oblasti, na které je třeba se soustředit během vývoje dítěte - vestibulární (systém orgán vnitřního ucha, zodpovědný za vnímání rovnováhy), proprioceptivní a kontaktní. Vjemy v těchto třech systémech se odráží na lidské schopnosti pohybovat se. Bosé chodidlo je jediná oblast lidského těla, které je v kontaktu se zemí když stojíme vzpřímeně. Nevhodně vybraná dětská obuv je spojována se zhoršenou schopností vnímání a existuje i korelace s poruchami pozornosti, poruchami vnímání, emocionálním odpojením a agresí u dětí. Může zde být souvislost? Řekla bych že ano!

Ale nikdy není pozdě. Můžeme aplikovat naše znalosti bosonohé vědy a pomoci dětem i dospělým se senzorickými poruchami a v podstatě komukoli na tomto spektru. Níže naleznete pár doporučení na zařazení bosonohé stimulace pro tyto jedince:

1) Začněte pomalu a krátce a postupně zvyšujte dobu trvání. Jedinci se zvýšenou citlivostí mohou dosáhnout velice brzy senzorického vyčerpání, takže začněte pomalu. Nechte je rozhodnout o délce a intenzitě stimulace.

2) Ujistěte se, že se jedinec cítí bezpečně a není ve stresu. Prodiskutujte jakékoli obavy a informujte je dopředu, co mohou očekávat v průběhu celého sezení. Mluvte o věcech v pozitivním smyslu, používejte pozitivní asociace, nechte jedince mluvit o jeho pocitech a popisovat vjemy, které svými chodidly cítí.

3) Zpočátku se vyhněte ostrým a příliš výrazným strukturám. Začněte u větších plochých kamenů než přejdete k menším s rozličnou strukturou.

4) Ujišťujte jedince o bezpečnosti a důležitosti bosé stimulace, zařaďte stimulaci do běžného tréninku, dechových cvičení nebo kraniosakrální terapie.

 

Svým pacientům doporučuji vždy zařadit Naboso proprioceptivní podložku nebo stélky do každodenního režimu pro udržení jejích nervového systému v rovnováze.

 

ZDROJ: http://nabosotechnology.com/the-barefoot-advantage/2018/2/11/the-evolution-of-touch-emotion-and-barefoot-science
11. 8. 2018
Emily Splichal