Interocepce

10.11.2017

Úvod

Propriocepce je fasciálním terapeutům dobře známá, interocepce a její začlenění do fasciálních terapií však pro mnohé z nich může být něčím zcela novým. Tento koncept ovšem až tak nový není: v devatenáctém století byl znám pod pojmem coenesthesia; neurologický model převážně bezvědomého vnímání normální funkce těla a jeho orgánů. Raná německá fyziologie přišla s názvem Gemeingefühl neboli “společné vnímání“ a odlišila jej od pěti smyslů ze Sherringtonových raných spisů. Nedávno však byl tentýž koncept intenzivně oživen pod pojmem interocepce a nové poznatky, týkající se anatomických, fyziologických a neurologických podrobností tohoto smyslového systému, vedly k téměř explozivnímu růstu vědecké pozornosti a objevování.

Poruchy jako úzkost, deprese nebo syndrom dráždivého tračníku byly následně označeny za interoceptivní poruchy. Především bylo také navrženo, že nervové dráhy, spojené s interocepcí, by mohly potenciálně korelovat s vědomím (Craig 2009). Smyslové receptory pro interocepci jsou volná nervová zakončení, z nichž se většina nachází ve fasciálních tkáních napříč lidským tělem. Je důležité porozumět tomu, že propriocepce a interocepce jsou v lidském mozku organizovány odlišným způsobem a oba tyto procesy zapojují jiné aferentní dráhy.

 

Co je interocepce?

Předchozí koncepty interocepce se často soustředily pouze na viscerální vnímání. Ty současné ji popisují jako vnímání fyziologického stavu těla, což zahrnuje mnohem větší záběr fyziologických pocitů, například včetně svalové námahy, lechtání nebo vazomotorických pocitů (viz Okno 2.3.1). Tyto pocity jsou spouštěny stimulací nemyelinových smyslových nervových zakončení (volná nervová zakončení), která se promítá do insulární kůry, spíš než do primární, somatosenzorické kůry, která je obvykle považována za hlavní cíl proprioceptivních vjemů (Berluchi & Aglioti 2010).

Pocity z těchto vjemů mají nejen smyslový, ale také afektivní, motivační aspekt a vždy se vztahují k homeostatickým potřebám těla. Jsou spojeny s behaviorálními motivacemi, které jsou zásadní pro udržování fyziologické integrity těla.

 

Smyslový dotek

Novým a překvapivým přídavkem na výše uvedeném seznamu interoceptivních pocitů je vnímání smyslového nebo příjemného doteku. Tento objev byl odstartován vyšetřením pacienta, postrádajícího myelinové aferenty, v němž pomalé hlazení kůže měkkým kartáčkem vyvolalo slabý a nejasný pocit příjemného doteku (a obecné pohody), ačkoli tento pacient nedokázal rozpoznat směr hlazení kartáčkem. Funkční magnetická rezonance ukázala, že tento nejasný pocit byl doprovázen aktivací insulární mozkové kůry, zatímco v rámci primární somatosenzorické kůry žádná aktivita zaznamenána nebyla (Olausson a kol., 2010).

Na základě inervace kůže primátů a navazujících studií s dalšími pacienty bylo usouzeno, že dotyčné smyslové receptory jsou nemyelinová aferentní C-vlákna s nízkým mechanickým prahem a že jsou tato zakončení sama propojena s neurálními interoceptivními drahami.

Tyto aferenty mají pomalou rychlost vedení (0,5-1,0 s od počátečního stimulu do příchodu do mozku). Vzhledem k tomu, že tyto receptory nebyly navzdory četným mikroneurografickým záznamům nikdy objeveny na dlani se předpokládá, že jsou přítomny pouze v kůži, pokryté chlupy. Výzkum došel k závěru, že lidská kůže obsahuje specifické dotykové receptory, tvořící systém pro sociální dotyk, který by mohl podtrhovat emocionální, hormonální (např. oxytocin) a afiliativní reakce na “skin-to-skin“ kontakt mezi jedinci (Obrázek 2.3.1). Vysoká důležitost takového systému pro lidské zdraví a pohodu byla indikována dlouhou dobu (Montague 1971), přinejmenším od klasické studie Harlowa (1958) s malými makaky, kteří v reakci na hmatové uklidnění projevili náklonnost k náhradní matce.
 

Objevování interoceptivních receptorů v lidské kůži:

Kromě proprioceptivních nervových zakončení lidská kůže obsahuje interoceptivní C- vlákna, která aktivují všeobecný pocit pohody. Spojení těchto pomalu vodivých receptorů nenásledují obvyklé dráhy pyramidálního traktu směrem k proprioceptivním oblastem mozku. Spíše promítají informace insulární kůře, klíčovému hráči v regulaci interocepce. Tyto poznatky byly nedávno objeveny prostřednictvím experimentů s pacienty, postrádajícími myelinové aferenty. Vždy, když byla jejich kůže jemně pohlazena, reagovali zvýšením pocitu obecné pohody, ačkoli nebyli schopni rozpoznat směr stimulace. Navazující mozkové zobrazovací studie odhalily, že dotek aktivoval insulární kůru, zatímco v proprioceptivních oblastech mozku žádná aktivita zaznamenána nebyla. Je tedy usuzováno, že lidská kůže obsahuje speciální dotykové receptory s pomalou rychlostí vedení, které jsou součástí neurobiologického systému pro sociální dotek.

Interoceptivní vjemy

- Teplo, chlad

- Svalová aktivita

- Bolest, lechtání, svědění

- Hlad, žízeň

- Air hunger

- Sexuální vzrušení

- Ochutnávání vína (sommeliéři)

- Tlukot srdce

- Vazomotorická aktivita

- Distenze močového měchýře

- Distenze žaludku, rekta nebo jícnu

- Smyslový dotek

Aferentní dráhy, spojené s těmito pocity, následují lamina I spino-thalamo-kortikální systém směrem k insulární kůře.

 

ZDROJ: Interoception: A new correlate for intricate connections between fascial receptors, emotion, and self recognition.

Autoři: Robert Schleip, Heike Jäger. Elsevier, Edinburgh 2012.