Pravdivý příběh: Také jsem býval dítě. Teď, když jsem o něco starším dítětem, mám mnoho krásných vzpomínek na to, jak jsem vyrůstal. Na to, jak jsme s mým starším bratrem Bradem vyrůstali, jich má spoustu i můj otec Gary Gray.
Jednou jsme si s Bradem hráli venku, zatímco náš otec na něčem pracoval v garáži. Ještě předtím nám řekl, abychom si hráli vzadu za domem. Překlad: NEHRAJTE SI na předním dvorku. Úplně postačí, když řeknu, že jsme nakonec stejně skončili vpředu. Otec vyšel ven z garáže a klidně nám připomenul, co nám předtím řekl (“Hrajte si prosím vzadu”) a poslal nás zpátky.
Hádejte, co se stalo potom … Brad a já jsme se vrátili dopředu! Proč? Protože náš pes Astria (úžasná fenka německého ovčáka) vykonala svou potřebu vzadu za domem. To dává smysl, ne? Když otec opět vyšel ven před dům, zeptal se nás, co tam zase děláme. Bratr mu tehdy sdělil naše výše zmíněné moudro – Astria nechává hovínka vzadu a my do toho nechceme šlápnout. Ano, to opravdu dává smysl.
Pojďme si položit základní otázku o výše uvedené situaci. Proč náš otec chtěl, abychom si hráli vzadu? Odpověď zní, že hrát si vzadu za domem je o něco bezpečnější, než před ním, kde je to blízko k silnici, kde jezdí auta a kde by si děti hrát neměly. Je však přední dvůr opravdu nebezpečný? Není. Ve skutečnosti vytvář&iacut