Pohybové terapie a interocepce

03.12.2017

V soutěžních sportech je pozornost často soustředěna na dosažení externích cílů. Často je zaměřena také na přepsání interních pocitů nepohodlí, únavy atd. Naproti tomu praxe spojené s komplementární medicínou - jako jóga, Tai Chi, Chi Gong, Feldenkrais, Pilates, Body Mind Centering nebo Continuum Movement - obvykle podporují percepční důraz na jemnější vjemy ve vlastním těle jedince. Avšak v závislosti na zaměření individuálních učitelů nebo škol je interní percepce někdy směřována téměř výhradně směrem k proprioceptivnímu zjemnění. Student takových tréninkových programů se například může naučit pociťovat nepatrné pohyby jednotlivých obratlů nebo kontrolovat jejich bederní lordózu v rámci mnoha zátěžových situací. Přesto může zůstat “interoceptivním ignorantem“, který například není schopen rozpoznat, zda jsou viscerální pocity v daném okamžiku známkami prázdného žaludku, trémy, empatiemi řízené intuice v rámci dilematu někoho jiného nebo se jedná o akutní gastritidu.

Někteří lektoři těchto praxí naproti tomu zařazují také dovedné vyladění studentovy percepce interoceptivních vjemů. Může to zahrnovat zdůrazňující pocity jako jemné lechtání pod kůží, pocit celkového nebo lokálního tepla, subjektivní pocit vnitřní prostornosti, pocit živosti, vnitřní ticho, emocionální “návrat domů“ nebo meditační změny v obecném sebeuvědomění. Například gravitačně orientované změny pozic těla - jako například určité pozice vzhůru nohama v józe - by mohly snadno spouštět nové, zajímavé (a doufejme neškodné) vjemy ve viscerálních vazech, které by mohly podporovat interoceptivní zjemnění.

Vzhledem k nedávným indikacím výzkumu úzké korelace mnoha psychoemocionálních poruch - jako např. syndromu dráždivého tračníku, úzkosti nebo posttraumatické stresové poruchy - s narušením interocepce je možné, že některé z těchto pohybových praxí mohou mít pro tyto poruchy silný terapeutický potenciál. Obvykle tyto praxe podporují přístup vnitřní uvědomělosti, zlepšení “vnitřní schopnosti naslouchat“ a často střídají krátká období aktivní motorické pozornosti s obdobím klidu, kdy se studenti soustředí na jemné interoceptivní vjemy v jejich těle. Není překvapením, že některé studie již nyní naznačují pozitivní, zdraví obohacující účinky podobně založených terapií v rámci velkého počtu běžných klinických onemocnění (Astin a kol., 2003).

 

ZDROJ: Interoception: A new correlate for intricate connections between fascial receptors, emotion, and self recognition.

Autoři: Robert Schleip, Heike Jäger. Elsevier, Edinburgh 2012.