Dalcourt: Co trénink celého těla skutečně znamená?

19.10.2017

 

Michol Dalcourt je ředitelem Institute of Motion, tvůrcem fitness pomůcky ViPR a spoluzakladatelem PTA Global (Personal Training Academy). Promluvili jsme si spolu o tom, co se děje v IoM, jak tělem pohybují fascie, dále o lidském těle jako o tekutém organismu a proč se potřebujeme věnovat této jeho dynamičnosti, o tensegritě a biomechanice, o propojení a vlivu nervového systému na naše svaly a jak fitness průmysl a jeho přístup ke cvičení rychlosti skrze sílu ve skutečnosti lidi zpomaluje.

 


Brooke: Popíšeš nám, co vlastně v Institute of Motion děláš?
Michol: IoM je takovou skupinou lidí, kteří studují a promýšlí strategie pohybu, coaching a obsah nejen pro fitness a zdravotní profesionály, ale také pro konečné zákazníky.

Brooke: Když jsem procházel vaše materiály, narazil jsem na frázi “farm kid fit” (fit jako farmářské dítě). Můžeš nám popsat, co to znamená a jak jsi došel k tomu, že je to důležité?
Michol: Jsem z Kanady, kde je většina z nás posedlá hokejem. Když jsem skončil studium na universitě v Albertě, pracoval jsem už s hokejisty. Zjistili jsme, že ve většině případech ti nejsilnější hráči pochází z venkova. Hráči z města, se kterými jsme trávili spoustu času v našem tréninkovém centru, skoro nikdy nedosahovali stejných výsledků jako ti, kteří do posilovny nikdy nevkročili. Tohle celkem vtipné zjištění nás tak trochu zaskočilo. Děti z farem jsou opravdu silné a fit; díky tomuhle zkoumání jsme objevili spoustu věcí a jednou z nich bylo, že tělo je vlastně takovým integrovaným celkem. Tohle zjištění taky vedlo k vývoji naší fitness pomůcky ViPR.

Brooke: Na svých stránkách máš spoustu vzdělávacích materiálů a videí a jedním z nich je fakt, že kosti se v těle nedotýkají a co to pro naše tělo znamená. Můžeš nám tenhle koncept představit?
Michol: Tělo má neskutečnou schopnost vytvářet prostor vevnitř díky našim kostním strukturám. Kdyby se kosti dotýkaly, tělo by se celkem rychle opotřebovalo. Trvalo by třeba týden než by kosti začaly brousit o hyalinové chrupavky, což by nevyhnutelně vedlo k jejich rozpadu. Naše tělo je ale samozřejmě sestaveno mnohem efektivněji, abychom celý vnitřní prostor mohli zachovat a pohodlně se hýbat.

Brooke: Někdy je to jako stavění cihel a je těžké se soustředit na ten vnitřní prostor.
Michol: Tohle přirovnání nedává moc smysl. Pokud bychom stavěli stabilní cihlovou budovu, nedávalo by smysl mít většinu “pohyblivých” cihel hned naspodu budovy. Naše chodidlo představuje třetinu všech kostí v těle. Desetipatrová budova by s takovým flexibilním základem moc stabilní nebyla.

Brooke: Tensegrita tvoří velkou část toho, co v IoM děláte a já tensegritu miluju.
Michol: Ve škole jsme se učili o páce, že jo? Stejně jako jsme se učili o výstavbě mostů a budov, tak jsme se skrz tenhle pohled učili o našem těle. Tohle jsou Newtonovy fyzikální zákony. Jenže tahle struktura postrádá ten zásadní aspekt, který potřebujeme a tím je pohyb. Most nebo budovu, která se může hýbat, bychom pochopitelně nepostavili. Postavili bychom je přesně tak, aby mohli vstřebat trochu stresu/zátěže, ale zase ne tolik, aby to pro ten most nebo budovu bylo příliš zatěžující. Tensegrita vlastně představuje biologické zákony, ne ty fyzikální. Biologie funguje bez omezení stability a mobility. Můžeš tedy postavit most, který vstřebá trochu zátěže, ale ne příliš. Pohyb je pro biologii zásadní. Pohyb buněk, pohyb systémů a potom pohyb celého organismu. Pokud organismus postrádá tyto základní prvky, nepřežije. Tahle myšlenka zatlačení a táhnutí je vlastně základem tensegrity.

Brooke: Tohle “samosestavení” - nikdo nás nedává dohromady na tovární lince, viď?
Michol: Prošli jsme průmyslovou revolucí. Všechno jsme zmechanizovali a nevynechali jsme ani naše vlastní tělo. Více jsme se zaměřovali na pohyb v jedné rovině a to primárně té sagitální. Je kost, která se nehýbe a sousední kost, která se hýbe proti té první, díky svalu, který se koncentricky stahuje a ejhle - zrodí se pohyb. Tohle je částečně pravda, ale poměrně limitovaná a myslím, že je to pravda pouze pokud se hýbeme velice omezeně. Na tomhle je fajn, že naše tělo je schopno dělat mnohem víc než tuhle jednu věc a většinu času se bude hýbat jedna kost společně s nějakou sousední. Budou se hýbat ve všech třech rovinách. Biologie je založená na myšlence přizpůsobilosti, odolnosti a jak už jsem říkal mobilitě a pohybu.

Brooke: Předtím jsi o tělu mluvil jako o bezpákovém systému. Má to s tímhle něco společného?
Michol: Ano, je to ten koncept tlaku a tahu. V těle máme struktury kostí, které jsou odolné vůči tlaku a potom máme taky elementy tahu jako je kůže, kolagenová vlákna, pojivové tkáně a svaly, které spolupracují jako tažná síla. Mezi těmihle máme kosti, které víceméně vytváří prostor díky odtlačování a máme také viskoelastický materiál, do kterého mimochodem patří i voda, a tlak vody, který reguluje napětí v těle. Všechny tyhle aspekty spolupracují pro společný užitek. Čím větší rovnováha tím životaschopnější organismus. Když studujeme zdraví naší kůže, díváme se přitom vlastně na naše vláknité pojivové tkáně. Pokud je hydratace našeho těla dostatečná, tak existuje určitá rovnováha, díky které daný jedinec může úspěšně dosahovat různých cílů. Když se podíváme na fascie, tak ve skutečnosti sledujeme, jak se kolagen “samosestavuje”. Tom Myers přišel se skvělou analogií: svaly vytváří sílu, ale fascie ji organizují. Podskupinou fascií je kolagen a zdraví kolagenu závisí na tom, co jíme, jak se hydratujeme a jak se hýbeme.

Brooke: Moc se mi líbí, jak o tělu mluvíš jako o takovém tekutém dynamickém systému.
Michol: Lidské tělo je z většiny tvořeno vodou. Molekuly H2O zabírají spoustu buněčného prostoru. Starají se nejen o celkovou hydrataci, ale také o viskoelasticitu celého systému, tak aby mohl pohodlně zmírňovat stres. Při kontaktu se zemí jde část reakce do svalů, kostí, kůže a pojivových tkání, což jsou naše fascie. Pokud tyhle části těla nefungují správně, zvyšuje se tak pravděpodobnost zranění. To třeba často zažíváme u běžců. Zraněného běžce většinou napadne myšlenka, zda byl vlastně k běhu stvořen. V takovém případě bych se podíval na jejich metabolický pohon, na jejich hardware a všechny jejich struktury - jsou schopné zmírnit stres, když přijdou do kontaktu se zemí?

Brooke: Na co se zaměříš třeba u osobních trenérů?
Michol: V IoM teď pracujeme na něčem, co nazýváme “onboarding process” - to je vlastně takový systém různých ohodnocení, které zkoumají různé parametry,vytvářejicí celek. Díky tomuhle ohodnocení pak můžeme vyhodnotit přípravu daného člověka a kvalitu té přípravy pro to, čemu se chtějí věnovat. Na trhu je takových testů celkem dost, ale většina z nich vždy vytrhne něco z kontextu. Naším cílem je to všechno propojit a dostat zcela komplexní výsledek.

Brooke: Jasně, stejně tak jako třeba páteř představuje komplexní jednotku. Michol: Přesně tak. Páteř je opravdu fascinující jednotkou. Když se podíváš na vývoj plodu v děloze, tak uvidíš páteř do tvaru “C” a hodně omezeného prostoru. Plod se vyvíjí v malém prostoru a roste do větších rozměrů, aniž by se ten prostor příliš zvětšoval. Díky různým pohybům plodu se tohle “C” zakřivení začne postupně měnit ve tvar do “S”. Páteř se skládá ze 33 segmentů. Díky tomu je schopna pojmout zátěž, když se potom finálně postavíme. Kdyby páteř byla jednolitý sloupec, tak bychom ji strašně přetěžovali, takže je srozumitelné, že musí být schopná pojmout určitý stres a zátěž. Nikdy nechceme, aby na sebe jednotlivé obratle tlačily, protože to pak samozřejmě způsobuje řadu problémů a strukturální abnormality.

Brooke: Tvůj názor na nervový systém a jeho vztah vůči svalům je taky celkem zajímavý.
Michol: Nějaký podnět se přenese na nervy a motorické jednotky. Ty zatahají za kost a zrodí se pohyb. Takhle to v realitě funguje, ale není to celý obrázek. Jedním z nejlepších způsobů jak vytvořit pohyb je pomocí gravitace a síly. Gravitace vždy na tělo nějak zatlačí a přiměje ho k pohybu. Pokud stojím a lehce se předkloním, tak udělám krok. Pokud v krocích budu pokračovat, začnu chodit. Když se pohybujeme společně s gravitací, tak je náš pohyb na zemi poměrně efektivní. Když začnu hýbat rukama i nohama, tak vytvořím kinetickou energii, která pohyb podnítí taky. V IoM tvrdíme, že tělo chce energii primárně zachovat. Ať už je to od země či z prodloužení našich tkání, vytváříme kinetickou energii a natahujeme tím svůj viskoelastický materiál, kterými jsou kůže, fascie nebo svaly. Ale jako se vším, když jeden systém používáme příliš a přepracujeme ho, tak se rychle unaví.

Brooke: Často se zmiňuješ o tom, že ve fitness lidi trénují rychlost díky jejich síle, ale že je to ve skutečnosti ve finále zpomaluje.
Michol: Představ si jakoukoli situaci, kdy jsi ve stresu - tvoje tělo ztuhne. Na to, abychom se pohybovali rychle, sice intenzivní zapojení svalového systému potřebujeme, ale potřebujeme taky jeho opětovné rychlé uvolnění. Čím víc se neuromuskulární systém zapojí, tím víc tenze se v těle vytvoří a o to víc nás to zpomalí. Takže potřebujeme, aby byl náš svalový systém schopný se vlastně rychle zapnout a zase vypnout, abychom mohli dosáhnout nějaké větší rychlosti. Co třeba profesionální atleti - myslíš, že mají tuhle schopnost zmáknutou? Ve fitness často pracujeme s typy cvičení, které sval nechají zapnutý moc dlouho, viď? Takže zatínáme nohy a břicho, abychom zpevnili střed těla a pak se pohybujeme dál. Neříkám, že tyhle instrukce jsou špatné, ale z hlediska tréninku rychlosti musíme být schopní se taky uvolnit. Myslím, že tohle může být trochu protichůdné s tím, co se ve fitness všeobecně vyučuje. V těle potřebujeme stabilitu a jako vždycky samozřejmě záleží na tom člověku samotném. Měli bychom mít balanc mezi zdravím našich fascií, kůže, kostí a svalů, načasování našeho nervového systému, hydratací a tak dál. Tělo je zkrátka komplexní jednotka. Potřebujeme stabilitu založenou na tensegritě. Když pracujeme na odolnosti našich tkání, automaticky tím vytváříme stabilitu ve fasciích i třeba kůži. Všechno se to vždycky přenese do větších rozměrů, které jsou viditelné na celém těle.

Brooke: Probrali jsme tady spoustu skvělých informací. Napadá tě ještě něco z hlediska tradiční biomechaniky, u čeho v dnešní době zaznamenáváme nějaký progres a změnu?
Michol: Vrátím se ještě k biologii a Newtonově zákonům, o kterých jsme se před chvilkou bavili. Už víme, že v biologii to funguje trochu jinak, že? Je to o zmírnění stresu v celém systému. Takhle tělo zachovává svou energii. V oblasti atletiky existuje spousta příruček biomechaniky na to, jak vyskočit výš anebo dohodit dál. Na všem určitě najdeme něco užitečného, a můžeme promíchat matematiku se všemi silami, které využíváme. Když do toho přidáme i trochu biologie, tak to všechno hezky spojíme. Stejně jako jednotlivé věty tvoří komplexní odstavec a kdybychom jednu větu odebrali, tak by odstavec nedával smysl, tak to funguje stejně i u těla. Spousta těch příruček vyjme jeden aspekt a na ten se soustředí, jenomže pak se na tělo díváme poměrně mechanicky. Opět je potřeba si uvědomit, že se naprosto všechny tkáně podílí na výsledném pohybu. Takže tady zase propojujeme zdraví naší kůže, fascií, kostí, ale i hydrataci. Ve fitness se tohle ale ne vždycky děje. Pondělí není den pro práci na zdraví kůže. V posilovně je každý den o svalech. Myslím, že i tohle se už pomalu začíná měnit, ale pokud bychom se do tohohle opravdu zabořili trochu hlouběji, tak bychom se propracovali k tělu, jehož konstituce umožní mnohem lepší, komfortnější a efektivnější pohyb. Žiju v Kalifornii a mám okolo sebe spousty lidí, kteří utrácí tisíce dolarů za krémy, které mají podpořit tvorbu kolagenu. Nebudu mluvit o tom, jestli na tom něco je nebo není, ale jsem přesvědčený, že specificky naplánovaný trénink může mít úplně stejný nebo možná i lepší přínos. Takže i my se zabýváme strategiemi anti-aging, protože ve svých 40 letech je na tom moje tělo a celkové zdraví jinak než když mi bylo 20. I já se snažím svoje zdraví maximalizovat, ať už z hlediska hormonálního, metabolického anebo z hlediska zdraví svých tkání.

Brooke: Sám už dlouho pracuji s fasciemi a všímám si, že lidi okolo mě vždycky vypadají o hodně mladší než ve skutečnosti jsou. Potkávám se na konferencích se spoustou kolegů, kteří jsou také fasciální terapeutové a nikdy si nejsem jistý, kolik jim vlastně je, protože všichni vypadají o 10-15 let mladší. Myslím, že je to super!
Michol: Určitě dělají něco správně.

Brooke: Je něco, co teď sám zrovna objevuješ?
Michol: Jak už jsem říkal, v IoM pracujeme na tom “onboarding process”, což mě moc baví, protože tím lidem přinášíme realistický pohled na to, jak na tom opravdu jsou. Další věcí, na které teď pracujeme, je programová strategie. Pomáháme lidem vymyslet trénink, který je nenechá zaseklý v jednom bodu. Například kulturisti většinou cvičí tak, že si pořádně naloží a pracují na těle takhle lineárně. Výzkum dokazuje, že na nabrání svalů je tohle skvělá strategie, ale pokud je to všechno co dělám, tak budu výrazně postrádat mobilitu a to časem nezvratně povede ke zranění. Takže i pokud pracuju jenom na nabírání svalů, je potřeba, abych svou pozornost zamířil i na strečink, ale i odpočinek. Takže jsme vymysleli tenhle programový model, který ti ukáže, na jaké jiné oblasti by ses měl soustředit aspoň občas, abys v těle dosáhnul nějaký balanc. To stejné platí třeba i pro běžce. Pokud budu pořád jenom běhat, tak si časem ublížím. Pokud se ale zaměřím na kompenzační cvičení, tak ve finále svůj běh podpořím a minimalizuji riziko případného zranění. Je to celkem jednoduché, takže nás moc těší, že s lidmi takhle můžeme pracovat.

Pro seznámení s těmi poznatky v samotné praxi jsme pro Vás připravili exkluzivní 3-denní Mentorship Institute of Motion, který se bude konat v 18.-20.5 2018

FB událost: https://www.facebook.com/events/335111053616766

Registrace: https://www.iom-europe.com/iom-prague

 

Odkaz na původní text: https://www.liberatedbody.com/podcast/michol-dalcourt-lbp-027/

Datum publikace: 1.12.2014