Minulý týden jsem trénoval skupinu pohybových profesionálů během soustředění a znovu jsem si všiml, kolik z nich je doslova posedlých symetrií. Mnoho cvičenců jógy, pilates, často i tanečníků, se automaticky staví do symetrických pozic jako kobra, pluh, prkno a podobně.
Kdybych učil třídu plnou batolat, toto by se nestalo. Batolata automaticky zaujímají pozice s jednou nohou pokrčenou a druhou nataženou, velice zřídka je uvidíte v symetrických pozicích. Totéž platí pro dětské ruce a stejné je to například u koní.
Ale ti z nás, kteří pracují s tělem, (a i já jsem tím vinen) uctívají oltář symetrie pro úlevu od bolesti, pro zlepšení výkonu a omílají věty jako: "pozor, tvoje levé rameno je mnohem výše než pravé..."
Zvažme následující: nejrychlejší muž světa má skoliózu, zakřivení páteře které ovlivňuje pánev, následkem čehož je jistá asymetrie mezi délkou levé a pravé nohy, délkou kroku a časem, který noha stráví kontaktem se zemí.
Během své dlouhé kariéry jsem si všiml, že nejlepší z atletů se často potýkají se strukturálními anomáliemi a dysbalancemi, ale přesto excelují. Pár lidí zhodnotilo důkazy a usoudilo, že strukturální modely nejsou důležité a bolest s držením těla vůbec nesouvisí.
Je to však mnohem složitější. Usain - a ostatní z nás, kteř&iacut