Při léčbě svalových tkání jde obvykle myofasciálním terapeutům o přímé biomechanické účinky na non-neurální tkáně nebo o stimulaci specifických proprioceptivních nervových zakončení, jako např. svalových vřeten, Golgiho receptorů atd. Na základě výše uvedených úvah by ovšem bylo vhodné, aby se terapeuti v mnohem větší míře, než je obvykle praktikováno nebo vyučováno, zaměřili na interoceptivní receptory a s nimi spojené účinky.
Některá z interoceptivních nervových zakončení ve svalových tkáních byla klasifikována jako ergoreceptory; informují insulu o pracovní zátěži lokálních svalových částí. Jejich mechanická stimulace vede ke změnám v sympatetickém výstupu, což zvyšuje lokální průtok krve. Stimulace ostatních interoceptivních nervových zakončení ústí prostřednictvím zvýšení extravazace plazmy ve zvýšenou hydrataci matrix, tj. prostřednictvím extruze plazmy z drobných cév do intersticiální matrix (Schleip 2003).
Mohlo by proto být extrémně užitečné věnovat pozornost autonomním, limbickým, emocionálním (nebo insulárním) reakcím klienta v každém momentu terapie, zatímco monitorujete směr doteku (také jeho rychlost a intenzitu) takovým způsobem, kterým může být dosaženo výrazné