Manuální terapie a interocepce

26.11.2017

Při léčbě svalových tkání jde obvykle myofasciálním terapeutům o přímé biomechanické účinky na non-neurální tkáně nebo o stimulaci specifických proprioceptivních nervových zakončení, jako např. svalových vřeten, Golgiho receptorů atd. Na základě výše uvedených úvah by ovšem bylo vhodné, aby se terapeuti v mnohem větší míře, než je obvykle praktikováno nebo vyučováno, zaměřili na interoceptivní receptory a s nimi spojené účinky.

Některá z interoceptivních nervových zakončení ve svalových tkáních byla klasifikována jako ergoreceptory; informují insulu o pracovní zátěži lokálních svalových částí. Jejich mechanická stimulace vede ke změnám v sympatetickém výstupu, což zvyšuje lokální průtok krve. Stimulace ostatních interoceptivních nervových zakončení ústí prostřednictvím zvýšení extravazace plazmy ve zvýšenou hydrataci matrix, tj. prostřednictvím extruze plazmy z drobných cév do intersticiální matrix (Schleip 2003).

Mohlo by proto být extrémně užitečné věnovat pozornost autonomním, limbickým, emocionálním (nebo insulárním) reakcím klienta v každém momentu terapie, zatímco monitorujete směr doteku (také jeho rychlost a intenzitu) takovým způsobem, kterým může být dosaženo výrazné změny hydratace lokální tkáně a dalších autonomních účinků. Zároveň by mohlo být vhodné podpořit pereceptuální zjemnění - a verbální zpětnou vazbu klienta, vztahující se k jeho interoceptivním vjemům. Zatímco proprioceptivní vjemy mohou převažovat během pohlazení, jemnější interoceptivní vjemy je obvykle jednodušší vnímat v období alespoň několika vteřin klidu mezi různými manipulativními doteky. Subjektivní pocity tepla, lehkosti/těžkosti, prostornosti, hustoty/tekutosti, nevolnosti, streamingu, pulsace, spontánní náklonosti nebo pocit obecné pohody mohou být interoceptivními pocity, které mohou být aktivovány manipulací myofasciální tkáně. Z pohledu terapeuta mohou jemné změny klienta - jako například zvýšení lokální hydratace tkáně, změny teploty, barvy kůže, změny dýchání, mikro pohyby končetin, rozšíření zornic a výraz tváře - sloužit jako cenné signály fyziologických účinků, spojených s interoceptivními procesy.

Z většího uznání interocepce a souvisejících fyziologických a psychoemocionálních účinků by měli těžit také terapeuti, kteří používají mechanickou stimulaci viscerální tkáně, jako například viscerální osteopaté. Nedávné objevy, týkající se bohatosti enterického nervového systému nám ukázaly, že náš “belly brain“ obsahuje více než 100 milionů neuronů (Gershon 1999). Většina z nich se nachází buď v zónách pojivové tkáně mezi vnitřními a vnějšími vrstvami muscularis externa (Auerbachův plexus) nebo v husté vrstvě pojivové tkáně submukózy (Meissnerův plexus). Mnoho z těchto viscerálních nervových zakončení se přímo účastní interocepce a přes “lamina I spino-thalamo-kortikální dráhu“ jsou spojena s kortikální insulou, jak je popsáno výše. Vzhledem k tomu, že několik komplexních poruch, jako například syndrom dráždivého tračníku, je spojeno s narušenou modulací insulárních reakcí na viscerální stimuly, je myslitelné, že pomalá a opatrná aplikace manuálních sil na viscerální tkáně - pokud je doprovázena pocitem bezpečí a všímavostí klienta - by mohla být minimálně užitečným, pokud ne úplně ideálním přístupem pro zlepšení zdravé interoceptivní samoregulace.

Myofasciální a viscerální terapeuti by také neměli být překvapeni psychoemocionálními reakcemi, které mohou zahrnovat změny v interní percepci těla, sebeuvědomění nebo změny afiliativních emocí. Mohou být aktivovány stimulací interoceptivních volných nervových zakončení v kůži, ve viscerálních pojivových tkáních i svalových tkáních.

 

ZDROJ: Interoception: A new correlate for intricate connections between fascial receptors, emotion, and self recognition.

Autoři: Robert Schleip, Heike Jäger. Elsevier, Edinburgh 2012.